Rozhovor s Danou Mejzlíkovou, nezávislou finanční poradkyní z Třebíče, vyšel v tištěném magazínu projektu Třebíč II. a na portálu i-rozhovory.cz. Vybrali jsme z něj to nejdůležitější. Celý rozhovor si můžete přečíst na i-rozhovory.cz.

Finanční poradce jako praktický lékař

Dana se financím věnuje dvacet let. Ekonomii vystudovala na střední i vysoké škole, začínala v OVB a brzy přešla do tehdy nově vznikající společnosti Partners, kde působí dodnes. V Třebíči vede pobočku Partners na Zdislavině ulici.

Podle ní by měl mít každý vedle praktického lékaře i svého finančního poradce. Ideálně už od prvních výdělků, třeba ze středoškolských brigád. A stejně jako chodíme na preventivní prohlídky, vyplatí se chodit i na pravidelnou revizi financí.

Peníze mizí tiše a nebolí to

Na rozdíl od zdravotních potíží ztráta peněz nebolí. Člověk si tak snadno nevšimne, že mu úspory na běžném účtu pomalu ukrajuje inflace. Úkolem poradce je včas ukázat, jak neprodělávat, mít krátkodobé i dlouhodobé rezervy a být připravený na nečekané situace, jako je úraz nebo ztráta zaměstnání.

Každý klient je přitom jiný. Dana proto s klientem nejdřív projde jeho příjmy a výdaje a podle nich pak plánuje cíle, ať už jde o vlastní bydlení, auto, nebo spoření na důchod.

Co znamená nezávislý poradce

Nezávislý finanční poradce nepracuje jen pro jednu banku nebo pojišťovnu. Vybírá napříč finančním trhem produkt, který je pro konkrétního klienta nejvýhodnější. Pro klienta je jeho služba zdarma, odměnu dostává poradce ze zprostředkovaných produktů.

Dobrého poradce podle Dany poznáte tak, že mu zájmy klienta leží na srdci víc než vlastní provize a finance řeší komplexně, včetně drobností. Ona sama se snaží radit tak, „jako bych poradila sama sobě“.

Nejdůležitější je disciplína

Na otázku, čím se v penězích řídit, odpovídá Dana jednoznačně: disciplínou. Nekupovat si věci, na které nemám, nenechat se zlákat zdánlivě snadnými nebankovními půjčkami a nepůjčovat si na dovolenou ani na vánoční dárky.

Finanční gramotnost u deskovky

Dana je velká fanynka deskových her. S hrou Finanční svoboda, ve které hráči prožijí třicet let života a musí uživit rodinu, naspořit na bydlení, auto i důchod, pořádá veřejné hraní a s hrou už navštívila i studenty středních škol. Hravou formou tak ukazuje, na co všechno můžou lidé ve světě financí narazit.

Chcete si nechat zrevidovat své finance, nebo řešíte hypotéku? Zastavte se na pobočce v Třebíči, nebo zavolejte na 724 677 613.

Zdroj: rozhovor Nezávislý finanční poradce Třebíč: Dana Mejzlíková, který pro portál i-rozhovory.cz (projekt Třebíč II.) připravila Nela Kyselová, 19. 8. 2026. Foto: archiv Dany Mejzlíkové.

Téměř tři čtvrtiny Čechů si na penzi spoří, ale většina přiznává, že méně, než by měla. Každý čtvrtý na důchod nespoří vůbec. A tak i dlouhodobý investiční produkt, který je známý jako DIP, a který stát zavedl jako nový nástroj pro spoření na penzi, zatím zůstává mimo hlavní pozornost veřejnosti. Více než třetina lidí o něm vůbec neví, další významná část zná pouze jeho název bez konkrétního obsahu. Skutečně dobře se v produktu orientuje jen malý zlomek respondentů.

„Zavedení DIP byl krok správným směrem, ale jeho význam zůstává zatím nevyužitý. Veřejnost o něm neví, nerozumí mu a nemá důvod se o něj zajímat. To je promarněná příležitost. Pokud stát něco nového nabídne, musí to také vysvětlit,“ říká Marek Černoch, výkonný ředitel České asociace společností finančního poradenství a zprostředkování (ČASF).

Znalost DIPu podle něj roste s úrovní vzdělání a je výrazně vyšší u mužů než u žen. Věkově je nejvíce informovaná skupina lidí mezi 27 a 44 lety, ale i tady převažuje povrchní nebo nedostatečná znalost. Nejnižší povědomí o produktu panuje mezi nejmladšími a nejstaršími respondenty.

Co se skrývá za zkratkou DIP

Podle Marcela Vanducha, investičního analytika Partners, není dlouhodobý investiční produkt ani tak finančním produktem jako určitou „schránkou“ na tyto produkty. A při splnění daných podmínek nabízí daňové úlevy. Ty nabízí i doplňkové penzijní spoření, ale přidává k nim ještě státní příspěvek. Avšak DIP není penzijní fond a nespravují ho penzijní společnosti. Což mimo jiné značí, že nepodléhá tak silné regulaci, ale státní podporu v podobně daňových úlev i tak poskytuje.

„DIP je vhodný pro každého investora, který využije možnosti daňových odpočtů. Případně má možnost získat příspěvek zaměstnavatele a zároveň je jeho cílem dostatečné zajištění na důchodový věk. Naopak DIP není vhodný pro osoby, které daně neplatí, to jsou třeba děti, nepracující důchodci nebo osoby samostatně výdělečné činné v takzvaném režimu paušální daně,“ vysvětluje Marcel Vanduch.

On sám DIP využívá, přesunul do něj část svých pravidelných investic na stáří. Zdůrazňuje, že nejde o spekulaci, ale osobně vnímá zajištění na stáří jako hlavní téma, které řeší dlouhodobě a vzhledem ke své profesi k němu má i blízko. „To znamená, že část svých pravidelných investic jsem převedl do DIPu, tím získám daňové zvýhodnění,“ vysvětluje.

Výhoda daňových odpočtů v režimu DIP spočívá v maximální úložce 48 tisíc korun ročně. Jakýkoliv vyšší převod prostředků nedává smysl, protože si je investor zbytečně „zamkne“ podle pravidel DIPu do 60 let, to je po dobu minimálně 120 měsíců. A daňová úleva zůstane stejná. Na druhé straně tu je ale i zhodnocení a vložená částka za dobu deseti let, kdy nesmí peníze z DIPu člověk vybrat.

Jde o to odkládat si na stáří

V případě DIPu ale nejde jen o daňové úlevy. Důležité je, že si lidé spoří a své peníze zhodnocují prostřednictvím investic. To považuje Marcel Vanduch vůbec za nejpodstatnější.

„Jde vlastně o příležitost, díky níž nebudou muset být v budoucnu závislí pouze na tom, jak a kdy vláda rozhodne o přidělení a výši jejich důchodu. Jejich finanční zajištění může být dostatečné již v 60 letech a následně budou mít možnost se rozhodnout, jestli si začít užívat ‚předčasného důchodu‘ nebo se dále věnovat své profesi, podnikání a podobně,“ vysvětluje investiční analytik.

Podle průzkumu ČASF si na penzi spoří přibližně 75 procent Čechů, ovšem jen necelá třetina považuje svou přípravu na penzi za dostatečnou. Největší rezervy přiznávají lidé ve věku 36 až 53 let. Tedy ti, kteří by měli mít spoření už stabilně nastavené. „Nejčastěji nespoří mladí do 26 let a lidé se základním vzděláním, což může do budoucna vytvářet značné sociální napětí,“ upozorňuje Černoch.

Jinak nadále platí, že při spoření na důchod mimo státní systém lidé nejčastěji využívají doplňkové penzijní spoření. Vedle něj se však stále více objevují i konzervativní formy jako stavební spoření nebo spořicí účty.

Nedostatkem zůstává, že investice do podílových fondů, akcií a nemovitostí využívá výrazně menší část veřejnosti. Z dat průzkumu vyplývá, že čím vyšší vzdělání, tím častěji lidé volí investiční nástroje. U vysokoškoláků je například využívání doplňkového penzijního spoření nejrozšířenějším produktem. Nejmladší skupiny mají k produktům pro dlouhodobé spoření naopak jen vlažný vztah a často nespoří vůbec.

Zdroj: idnes.cz

Nejvíce hypoték si ve většině bank v Česku berou mladší lidé ve věku mezi 30 až 40 lety. Například v Komerční bance či v Air Bank to je přibližně 50 procent žadatelů, obdobně v Raiffeisenbank nebo v UniCredit Bank. Průměrný věk žadatele v České spořitelně je v ještě užší skupině, a to mezi 38 až 40 lety. V Partners Bance a v ČSOB je nejvíce klientů žádajících o hypotéku naopak o něco mladších. Podle Jana Brejla z finanční skupiny Partners klienti u nich v bance klienti využívají většinou maximální dobu splatnosti 30 let, a převažuje tedy skupina žadatelů mezi 25 a 35 lety. A nejčastější věkovou skupinou v ČSOB jsou podle mluvčí banky Moniky Hořínkové klienti ve věku 29 až 34 let, kteří tvoří 30 procent všech žadatelů o hypotéky. Průměrná výše u této skupiny žadatelů se přitom podle ní pohybuje nad čtyřmi miliony korun.

Věk žadatelů a doba splácení hypotéky

Velký počet žadatelů o hypoteční úvěr mezi třicátníky ale není jen proto, že aktuálně řeší bydlení a potřebují jej zafinancovat, i když jde určitě o hlavní faktor. Dalším je ale také fakt, že mají i největší šanci hypotéku získat. Zvláště tehdy, pokud mají slušné příjmy a kalkulují s co nejnižší splátkou, a tedy nejdelší dobou splatnosti. V takovém okamžiku totiž začíná hrát stále větší roli právě věk žadatele.

„Klient tak dosáhne na vyšší hypotéku a nemá velkou měsíční zátěž. To je ovšem vykoupeno tím, že za celou splatnost hypotéku ‚přeplatí‘ více. To je naprosto v pořádku, logické a spravedlivé. Je přece rozdíl, jestli jsem peníze dlužil 15 let nebo 30 let. Delší doba logicky znamená větší celkové úroky,“ vysvětluje hypoteční expert David Eim z Gepard Finance. Na druhou stranu je podle něj při splácení na klienta nižší tlak splátek, a člověk by tak měl být schopen spořit pro případ, že v životě nastanou nečekané situace. To by mu mělo poskytnout větší manévrovací postoj na řešení dané situace. A pokud takové situace nenastanou, může klient úspory použít na doplacení či částečné splacení hypotéky, čímž sníží i celkový přeplatek.

 Kratší splatnost totiž znamená vyšší splátku. Klient pak sice méně „přeplatí“, protože za celou dobu splatnosti hypotéky nevydá tolik peněz na úrocích jako u hypotéky, která se splácí mnohem delší dobu. Vzniká ale zase větší tlak při splácení, protože splátka je často výrazně vyšší a klient jede mnohdy na doraz svých finančních možností, jak upozorňují hypoteční experti.

Splatnost hypotečního úvěru ale není pochopitelně neomezená. „Před lety bývalo možné získat hypotéku až na 40 let, ale na základě pravidelných doporučení vydávaných Českou národní bankou (ČNB) se to změnilo. Dnes lze za naprostý standard považovat maximální splatnost hypotéky v délce 30 let,“ konstatuje Eim. Tuto dobu ostatně doporučuje přímo samotný regulátor, tedy ČNB. Délka splatnosti spotřebitelského úvěru na bydlení by podle ČNB neměla přesahovat horizont ekonomické aktivity spotřebitele či životnost nemovitosti, a zpravidla by tak neměla přesahovat právě ani zmiňovaných 30 let. ČNB tedy doporučuje splácení hypotéky ukončit do důchodového věku, což bývá obvykle do 65 let.

Maximální věk žadatele o hypotéku

Co si lidé žádající o hypotéky méně uvědomují, bývá otázka věku. „Ano, maximální splatnost hypotéky je 30 let, ale navíc její konečná splatnost nesmí přesáhnout nějaký maximální věk. Závazné pravidlo neexistuje, podmínky si interně určují jednotlivé banky. Řekněme že od 65 let věku už to může být téma, kolem 70 až 72 let věku už je u většiny bank a situací konečná a za naprosté maximum můžeme označit věk 75 let,“ upozorňuje Eim. Dodává, že pokud vyjdeme ze standardu sedmdesáti let věku pro nejzazší konec splatnosti hypotéky, je třeba si uvědomit, že omezení splatnosti hypotéky věkem klienta se týká už čtyřicátníků.

Za jakých okolností tedy dostanu hypotéku i po padesátce?

Všechny oslovené banky se dušují, že poskytují hypotéky i padesátníkům a starším. Tvrdí, že v těchto případech postupují vždy individuálně. Konečný věk, do kdy poskytují hypotéku, proto nechtějí sdělovat, aby si neodlákali movitější žadatele, kteří by chtěli žádat o úvěr i ve vyšším věku. Nicméně je zřejmé, že i mezi žadateli o hypotéky banky registrují i lidi ve věku 50+ a je pravděpodobné, že se toto číslo může do budoucna zvyšovat, protože stále více lidí ze silných populačních ročníků tzv. Husákových dětí oslaví 50. narozeniny.

V České spořitelně z celkového počtu uzavřených hypotečních úvěrů za poslední rok tvořil podíl žadatelů ve věku 50 a více let přibližně desetinu. A obdobně hovoří i jinde. „Číselně vyjádřeno – za poslední tři roky tvoří lidé nad padesát let mezi žadateli o hypotéku sedm procent z celkem čerpaných hypoték v počtu a v objemu zhruba 5,5 procenta,“ říká Marek Richter z Air Bank. Co se týká splatnosti, tak ta se pak podle něj v těchto případech typicky pohybuje mezi deseti až15 lety a účelově většinou mírně převažuje převedení hypotéky, tedy refinancování, protože většina takovýchto klientů už hypotéku má.

„Klient s věkem nad 50 let může řešit například prodej většího bytu a stěhování do menšího, protože už tak velký byt prostě nepotřebuje. Dále také standardně může řešit koupi investičního bytu, rekonstrukci,“ doplňuje Richter. Podle Hořínkové z ČSOB se tedy v bance posuzuje nejen to, zda daný žadatel o hypoteční úvěr již vlastní nějakou nemovitost či nemovitosti, ale i zda je pronajímá nebo je popřípadě vlastníkem společnosti s r. o.

Také v Komerční bance (KB) hypotéky standardně poskytují klientům do 65 let věku, což znamená, že v 65 je hypotéka již splacena. V 50 letech je tedy podle Ondřeje Šuchmana z KB možné zvolit si splatnost na 5 až 15 let, nicméně i nad tento věk je možné posoudit situaci klienta individuálně. „Tyto hypotéky bývají nejčastěji na koupi bytu pro vlastní potřebu nebo jako investice, ale i jako pomoc mladší generaci, kdy si mohou hypotéku vzít společně například rodiče a děti. Většinu hypoték nicméně poskytujeme klientům do 50 let,“ dodává Šuchman.

Nakolik hraje věk roli v posuzování žadatelů o hypotéky, je podle většiny oslovených bank dosti nejasné, protože se právě u starších žadatelů banky odkazují na individuální posuzování. Věk je podle Richtra z Air Bank totiž pouze jedním z mnoha údajů, které vstupují do celkového vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o hypotéku. Mezi ty klíčové patří údaje k příjmové a výdajové stránce, aby získaná hypotéka žadatele o hypotéku nepředlužila a nedostala ho do problémů. „Žádosti tak vyhodnocujeme individuálně na základě všech získaných údajů od žadatele/žadatelů v žádosti. Zpravidla je hypotéku možné splácet do 70 let,“ uvádí Richter. A obdobně hovoří i Lukáš Kropík z České spořitelny: „Ke každému žadateli o hypoteční úvěr přistupujeme individuálně. Důležitou roli hraje takzvaný ‚credit scoring‘, kdy je posuzována schopnost žadatele splácet hypoteční úvěr včetně parametru věku. Obecně platí, že čím vyšší bude věk žadatele, tím se snižují podmínky pro maximální dobu splácení hypotéky.“

Obecně podle Brejla platí, že po padesátce si lidé už hypotéky neberou, protože na ně nedosáhnou. „Pokud se jedná o bonitnější Čechy, kteří mají dobré příjmy, tak ti si ale raději půjčí, než by se vydali z úspor. Hypotéka pro lidi 50+ tedy není obvyklá, leda v kombinaci s mladším žadatelem, kde se pak za určitých pravidel splatnost řídí právě podle mladšího klienta,“ poznamenává Brejl. Výstupní věk při doplacení hypotéky tak může být podle něj maximálně 65 až 70 let, přičemž vstupní věk je odvislý od výše úvěru a příjmech žadatelů a účelu. „Pokud jde o rekonstrukci s výši úvěrů do 1 milionu, tak se dá dosáhnout na úvěr i v 60 letech. Při koupi či výstavbě bude maximální reálný věk pro získání hypoték kolem 50 let,“ shrnuje Brejl.

Pokud vám tedy už bylo 50 let a máte v plánu si třeba postavit či zrekonstruovat s hypotékou byt či dům na stáří, může podle hypotečních expertů pomoci požádat o hypoteční úvěr spolu s mladším spolužadatelem. Banky ale většinou vztahují maximální splatnost hypotéky ke staršímu z žadatelů. „Pokud je věkový rozdíl o něco větší a mohlo by to něčemu pomoci, lze při splnění podmínek odvodit maximální splatnost od věku mladšího z žadatelů,“ doporučuje Eim a připomíná, že to ale neumožňují všechny banky. „Standardně to umožňuje například ČSOB Hypoteční banka, Raiffeisenbank a mBank. Ostatní banky ne, nebo jen v rámci individuálního posouzení. Podmínky bank jsou různé, ale jen pro představu jsou to podmínky typu ‚mladší žadatel má takový příjem, že by sám mohl získat úvěr v poloviční velikosti‘, nebo ‚příjem mladšího z žadatelů je nejméně 60 procent z celkových příjmů‘,“ podotýká Eim.

Zdroj: newstream.cz

Změna legislativy umožnila penzijním společnostem od 1. 1. 2024 nabízet nový typ účastnického fondu, do kterého je možné v rámci Doplňkového penzijního spoření investovat. Jelikož je příprava nového fondu náročná a podléhá schválení České národní banky (ČNB), s prvními Alternativními účastnickými fondy se můžeme setkat až od začátku letošního roku. V současné době jej nabízejí tři penzijní společnosti a další jej připravují.

Co nového fondy přinášejí

Alternativní účastnický fond (dále také alternativní fond) umožňuje investovat do aktiv s vyšším výnosovým potenciálem. Je určen pro investory s vyšší tolerancí k riziku a delším investičním horizontem, kteří hledají možnost nadstandardního zhodnocení svých prostředků.

Alternativní fondy mohou investovat do netradičních aktiv, jako jsou například Private Equity, Venture Capital, fondy kvalifikovaných investorů, nemovitosti a infrastruktura, komodity, práva duševního vlastnictví, kryptoměny nebo další alternativní investiční nástroje v širším slova smyslu.

Smyslem těchto fondů je vytvořit diverzifikované portfolio s dlouhodobě udržitelným výnosem, které není přímo závislé na tradičních trzích akcií a dluhopisů. Výměnou za vyšší riziko a delší investiční horizont chtějí dosáhnout vyššího zhodnocení prostředků.

Přinášejí investorům výhody v podobě vyššího potenciálu výnosu, větší diverzifikaci investičního portfolia a zejména pak určité exkluzivity umožňující lidem zhodnocovat své peníze v novém typu investic jinak pro ně složitěji dostupné.

Vyšší potenciál výnosu s sebou ale vždy nese i více potenciálních rizik. U alternativních fondů je to v podobě nižší likvidity části aktiv, vyššího rizika kolísání hodnoty, nutnosti investovat v delším horizontu, vyšší rizikovost a také větší důraz na znalosti investorů.

Určitě je ocení lidé, kteří při investování na stáří počítají s dlouhodobým investičním horizontem a také mají dostatek trpělivosti. Neměli by být na finančních trzích úplní nováčci a jsou ochotní akceptovat vyšší volatilitu a riziko. Jsou vhodné také pro ty, kteří chtějí diverzifikovat své úspory mimo tradiční akcie a dluhopisy a coby investoři vnímají penzijní spoření jako investici nikoli jako spoření. Jak je tedy vidět, alternativní fondy nejsou pro každého investora, ale mohou být cennou součástí portfolia.

Trh nabízí tři možnosti, další se chystá

Aktuálně nabízí alternativní fondy tyto penzijní společnosti:

• Rentea penzijní společnost, Alternativní účastnický fond, od května 2025
• Generali penzijní společnost, Future alternativní účastnický fond, od ledna 2025
• Penzijní společnost České spořitelny, Fond pro budoucnost – alternativní účastnický fond, od ledna 2025
• Plánuje ho spustit také Conseq PS, u něhož zatím probíhají jednání s ČNB.

Na co se zaměřují

Složení i celkové zaměření fondů u jednotlivých penzijních společností je odlišné.

• Penzijní společnost České spořitelny se zaměřuje hlavně na lokální investice v České republice a předpokládá výnos svého Alternativního fondu kolem 8 procent p. a. Svůj alternativní fond označují jako smíšený.
• Generali PS se plánuje spoléhat hlavně na globální značky a do fondu zahrnula také krypto aktiva. Svůj alternativní fond označují jako dynamický.
• Rentea PS naopak krypto aktiva v alternativním fondu nemá, zaměřuje se na investice do společností typu Venture Capital a Private Equity. Výnos svého alternativního fondu očekává nad 12 procent p. a. a označuje jej jako dynamický.

Jak je tedy vidět, u alternativních účastnických fondů je více než u jiných penzijních fondů znát, že ač jde o stejný typ fondu, rozdíly v jejich složení a zaměření mohou být poměrně veliké.

Alternativní fondy přinesly dlouho očekávaný a vítaný přesah doplňkového penzijního spoření do oblasti investování. Ale jako vše, s sebou nepřináší jen pozitiva, ale i rizika. Nejsou tedy vhodné pro každého investora, ale své místo si na českém penzijním trhu určitě najdou.

Zdroj: idnes.cz